Malování a příprava podkladu
Nejprve prověřte soudržnost staré malby
Vhodný podklad musí být suchý, čistý, pevný a rovnoměrně nasákavý. Jeho stav lze ověřit několika jednoduchými zkouškami. Přejeďte po stěně suchou dlaní nebo tmavou utěrkou; výrazná bílá stopa signalizuje křídování a slabou povrchovou vrstvu. Na nenápadném místě přitiskněte pevnou lepicí pásku a prudce ji odtrhněte. Pokud na ní zůstávají šupiny barvy, starý nátěr není dostatečně soudržný. Nasákavost prověří několik kapek vody: okamžité vsáknutí ukazuje na silně savý povrch, zatímco dlouho stojící kapky mohou upozornit na hladkou, uzavřenou nebo znečištěnou vrstvu.
Starou malbu není nutné automaticky seškrabovat. Pokud pevně drží, nepráší, nemá mnoho vrstev a není zasažena vlhkostí, lze ji po očištění zpravidla přetřít. Odstranění je na místě tehdy, když se nátěr loupe, tvoří puchýře, při navlhčení měkne nebo se při přejetí válečkem nabaluje. Rizikové jsou také stěny s mnoha historickými vrstvami, protože nový mokrý nátěr může narušit jejich přilnavost. Nesoudržná místa navlhčete, seškrábněte špachtlí až na pevný podklad a přechody zabruste.
Mastnotu, prach a běžné nečistoty odstraňte před jakýmkoli dalším krokem. V kuchyních pomůže odmašťovací roztok, nikotinové nebo sazové skvrny však mohou běžnou malbou znovu prostoupit. Taková místa vyžadují izolační nátěr určený k uzavření skvrn. Plíseň se nesmí pouze překrýt: nejprve je nutné odstranit příčinu zvýšené vlhkosti, povrch ošetřit vhodným fungicidním prostředkem a nechat důkladně vyschnout. Malování vlhké stěny problém jen krátkodobě skryje a zvyšuje riziko odlupování.
Opravy, penetrace a hloubkové zpevnění podkladu
Po odstranění vadných vrstev přichází na řadu oprava prasklin, děr a nerovností. Vlasové trhlinky lze mírně rozšířit špachtlí, zbavit prachu a vyplnit jemným akrylátovým tmelem nebo stěrkou podle typu podkladu. Hlubší praskliny je vhodné otevřít do tvaru písmene V, napenetrovat a vyplnit opravnou hmotou v několika krocích, aby při vysychání nadměrně nesesedla. Praskliny, které se opakovaně vracejí, zvětšují se nebo procházejí konstrukcí, mohou signalizovat pohyb stavby. Pouhé zatmelení pak nestačí a je rozumné poradit se se stavebním odborníkem.
Otvory po hmoždinkách nejprve očistěte a navlhčete či napenetrujte podle doporučení výrobce opravné směsi. Větší díry vyplňujte po vrstvách; příliš silná jednorázová vrstva může popraskat nebo se propadnout. Rozsáhlejší nerovnosti srovnejte celoplošnou stěrkou, nikoli několika silnými nánosy barvy. Po vytvrdnutí oprav povrch přebruste, ideálně s bočním pracovním světlem, a pečlivě odstraňte brusný prach. Každá rýha nebo hrana, která je viditelná před malováním, bývá po nanesení matné barvy stále patrná a při šikmém světle může dokonce vystoupit výrazněji.
Penetrace sjednocuje savost, omezuje příliš rychlé vysychání barvy a zlepšuje její přilnavost. Používá se zejména na nové omítky, sádrokarton, vyspravená místa a různorodě savé podklady. Běžný penetrační nátěr však není univerzálním řešením pro všechno. Hloubková penetrace je určena pro minerální povrchy, které jsou porézní, zvětralé nebo mírně křídovité a potřebují zpevnit i pod povrchem. Nedokáže však zachránit odlupující se vrstvu; tu je vždy nutné mechanicky odstranit.
Přípravek řeďte přesně podle technického listu a nanášejte ho rovnoměrně bez louží a stékanců. Příliš koncentrovaná nebo nadměrná penetrace může vytvořit hladký lesklý film, na kterém bude barva hůře držet. Po zaschnutí má být podklad zpevněný a sjednocený, nikoli sklovitý. Respektujte také dobu schnutí, protože uzavření mokré penetrace dalším nátěrem může způsobit mapy a snížit přilnavost celého systému.
Výběr barvy a správná technika malování
Interiérovou barvu vybírejte podle zatížení místnosti, nikoli pouze podle odstínu a ceny. Do ložnice nebo na strop obvykle postačí kvalitní matná disperzní barva s dobrou kryvostí. Chodby, dětské pokoje, kuchyně a další namáhané prostory ocení omyvatelný či vysoce otěruvzdorný nátěr. Sledujte deklarovanou třídu odolnosti proti oděru za mokra, kryvost, doporučenou vydatnost a vhodnost pro konkrétní podklad. V koupelně má význam barva určená do prostředí se zvýšenou vlhkostí, ta však nenahrazuje funkční větrání ani řešení kondenzace.
Odstín vždy posuzujte přímo v místnosti. Malý vzorek naneste na větší plochu a sledujte jej za denního i umělého světla; barva může během dne působit výrazně odlišně. Tmavé a syté odstíny obvykle vyžadují dokonalejší podklad a pečlivější aplikaci, protože zvýrazňují nerovnosti i napojení tahů. Matný povrch drobné vady opticky tlumí, zatímco lesklejší nátěry se lépe čistí, ale více odrážejí světlo a odhalují nedokonalosti.
Malovat začněte stropem, aby případné odstřiky nepoškodily hotové stěny. Barvu důkladně promíchejte a dodržte doporučené ředění. Nejprve štětcem nebo malým válečkem proveďte rohy, okolí svítidel a okraje, poté bez dlouhého čekání pokračujte velkým válečkem. Pracujte v navazujících pásech a udržujte mokrý okraj. Váleček rovnoměrně namáčejte, přebytek odvalujte na mřížce a barvu rozprostírejte bez nadměrného tlaku. Strop je vhodné dokončovat tahy jedním směrem, zpravidla ke zdroji hlavního denního světla.
U stěn postupujte shora dolů po ucelených plochách a nepřerušujte práci uprostřed stěny. Šmouhy a fleky nejčastěji vznikají při vracení se do již zasychající barvy, při nestejné vrstvě nebo v průvanu a příliš vysoké teplotě. Místnost větrejte rozumně, ale během nanášení nevytvářejte prudké proudění vzduchu. Druhou vrstvu aplikujte až po úplném zaschnutí první; snaha proces urychlit často končí stržením nátěru válečkem. Mezi vrstvami případné drobné nečistoty lehce zabruste a povrch znovu zbavte prachu.
