Jak položit kamenný koberec
Podklad rozhoduje o životnosti
Podklad musí být pevný, rovný, suchý, čistý a dostatečně únosný. Odstraňte prach, mastnotu, nesoudržné nátěry, drolivé vrstvy i všechny části, které se od podkladu oddělují. Trhliny je třeba opravit vhodným způsobem; pouhé překrytí kamenivem jejich příčinu nevyřeší a prasklina se může časem projevit také v nové vrstvě. Velké prohlubně srovnejte nivelační nebo opravnou stěrkou. Kamenný koberec sice drobné nerovnosti překlene, neměl by však sloužit jako drahá náhrada za vyrovnání výrazně zvlněné plochy.
Důležitá je také struktura povrchu. Velmi hladký beton či glazovaná dlažba neposkytují dostatečné mechanické zakotvení, zatímco příliš savý podklad může z penetrace nebo pojiva odebrat část potřebné složky. Povrch proto podle potřeby přebruste, otryskejte či jinak zdrsněte a následně jej pečlivě vysajte. Obecně platí, že přiměřeně drsný povrch zlepšuje přilnavost. Poté naneste systémovou penetraci určenou pro daný typ podkladu a dodržte její spotřebu i dobu zpracování. U staré dlažby navíc ověřte, že jednotlivé kusy pevně drží; uvolněné dlaždice je nutné odstranit nebo znovu stabilizovat.
V exteriéru bývá podkladem betonová deska nebo soudržná dlažba. Možná je rovněž aplikace na správně zhutněné a vyrovnané štěrkové lože oddělené geotextilií, taková skladba však musí odpovídat doporučením dodavatele systému. Plocha potřebuje funkční odvodnění a vhodný spád, zejména pokud se nachází u domu nebo bazénu. V interiéru lze pracovat na betonu a při správné přípravě někdy i na pevných starých parketách. Vždy je ale nutné posoudit jejich stabilitu, protože pohyb dřevěného podkladu může poškodit tuhou povrchovou vrstvu.
Interiér a exteriér vyžadují odlišnou skladbu
Venkovní kamenný koberec má zpravidla otevřenou, vodopropustnou strukturu. Voda projde mezi jednotlivými kamínky a při správně navrženém podkladu odteče, takže se na povrchu netvoří běžné louže. Protiskluzný charakter a odolnost vůči venkovním podmínkám z něj dělají vhodnou volbu pro terasy, balkony, okolí bazénů a schodiště. Ani propustný povrch však nezachrání chybně provedenou hydroizolaci či odvodnění. Na balkoně a nad obytnými prostory je proto nezbytné vyřešit vodotěsnou vrstvu, detaily u stěn, prahy i napojení na odtok ještě před pokládkou.
V interiéru se naopak obvykle požaduje uzavřený povrch, který nepropouští rozlité tekutiny a lze jej snadno vytírat. Póry se proto uzavírají vhodným systémovým plničem. Zbytek směsi určené pro venkovní terasu sice může být za určitých podmínek využit uvnitř, bez dodatečného uzavření struktury by se však hůře čistil. Materiály nekombinujte nahodile a ověřte jejich vzájemnou kompatibilitu. Interiérová varianta dobře spolupracuje s podlahovým topením, protože relativně tenká minerální vrstva předává teplo rychle. Struktura navíc omezuje víření jemných nečistot, které lze z povrchu vysát; pro alergiky je ovšem stále zásadní pravidelný úklid.
Tloušťka vrstvy se řídí zrnitostí kameniva, podkladem a zatížením. Na rovném interiérovém povrchu může u jemného systému postačovat přibližně 6 mm. Venkovní pochozí plocha na betonu se běžně provádí okolo 10 mm, zatímco na štěrkovém loži se volí přibližně 20 mm. Příjezdová cesta zatěžovaná automobily může vyžadovat vrstvu zhruba o centimetr silnější, ale konkrétní návrh musí vždy potvrdit technický list výrobku. U schodů, hran a svislých ploch se používají speciální pojivové směsi a profily, které zabrání stékání materiálu a pomohou vytvořit přesný detail.
Míchání a pokládka bez viditelných spojů
Před mícháním musí být kamenivo suché a čisté. Do připravené nádoby vložte přesně odměřené složky pryskyřice a promíchejte je podle návodu výrobce, poté přidejte celé předepsané balení kameniva. Poměry neměňte odhadem: nedostatek pojiva snižuje soudržnost, zatímco jeho nadbytek může změnit vzhled, uzavřít póry nebo vytvořit lesklá místa. Směs míchejte pomaloběžným míchadlem tak dlouho, aby byly všechny kamínky rovnoměrně obalené, ale nevnášejte do materiálu zbytečně vzduch. Používejte ochranné rukavice, brýle a další vybavení předepsané v bezpečnostním listu.
Hotovou směs ihned vysypte na napenetrovaný podklad, rozhrňte do požadované výšky a zhutněte hladítkem. Tloušťku průběžně kontrolujte měrkou, zejména u větších ploch. Hladítko se ošetřuje pouze přípravkem doporučeným výrobcem, aby se na ně směs nelepila; nevhodná rozpouštědla mohou narušit pojivo. Pracujte souvisle od nejvzdálenějšího místa směrem k východu a jednotlivé dávky napojujte ještě za čerstva. Pokud předchozí úsek začne tvrdnout, může na ploše zůstat viditelný přechod. U větší realizace je proto výhodné rozdělit role: jeden člověk míchá a dopravuje materiál, druhý jej rozprostírá a uhlazuje.
Okraje vymezte předem ukončovacími profily a respektujte konstrukční i dilatační spáry podkladu. Ty se nesmějí bez rozmyslu překrýt, protože pohyb konstrukce by mohl nový povrch roztrhnout. Čerstvou plochu chraňte před deštěm, rosou, prachem, přímým intenzivním sluncem i vstupem osob. Přesná doba vytvrzení závisí na použité pryskyřici a okolní teplotě; pochozí vzhled ještě nemusí znamenat plnou mechanickou nebo chemickou odolnost. Nábytek, květináče či automobil proto vraťte na místo až po uplynutí lhůty uvedené v technickém listu.
