Jak si vybrat střešní krytinu
Krov nese krytinu i zatížení počasím
Krov je nosnou kostrou střechy. Přenáší vlastní hmotnost střešní skladby i proměnlivé zatížení způsobené sněhem, větrem nebo údržbou do nosných stěn a následně do základů. U rodinných domů se nejčastěji používají dřevěné konstrukce, jejichž konkrétní řešení závisí na půdorysu stavby, rozpětí, sklonu a tvaru střechy. Významnou roli hraje rovněž to, zda má být podkroví obytné, protože podpěrné prvky nesmějí neúnosně omezit využitelný prostor.
K tradičním řešením patří vaznicová soustava. Krokve jsou šikmé prvky vedené od okapu k hřebeni a nesou latě nebo jiné podkladní konstrukce pro krytinu. Podpírají je podélné trámy označované jako vaznice, které mohou být uloženy na sloupcích či dalších prvcích plných vazeb. Pozednice rozkládají síly při okraji střechy a ukotvují krov k nosným stěnám. Jednotlivé prvky přitom nelze posuzovat odděleně: jejich rozměry, rozteče, spoje a způsob zavětrování musí vycházet ze statického návrhu.
Zvláštní pozornost si krov zaslouží při rekonstrukci. Starší dřevo může být poškozené zatékáním, hmyzem nebo houbami a pouhý pohled z interiéru nemusí odhalit skutečný rozsah problému. Změna lehké krytiny na těžší navíc zvyšuje stálé zatížení, zatímco některé velkoformátové lehké krytiny mohou klást vyšší nároky na odolnost spojů proti účinkům větru. Před výměnou je proto vhodné ověřit stav i únosnost konstrukce a teprve poté zvolit kompatibilní střešní systém.
Izolace a větrání rozhodují o vnitřním komfortu
Na nosnou konstrukci navazuje střešní plášť, který brání pronikání vody a současně pomáhá regulovat teplo a vlhkost. U zateplené šikmé střechy se obvykle kombinuje interiérová povrchová vrstva, parotěsnicí nebo parobrzdná vrstva, tepelná izolace, pojistná hydroizolace, větrací mezera a krytina. Přesné pořadí a parametry vrstev musí odpovídat konkrétnímu systému. Důležité je zejména vzduchotěsné provedení na vnitřní straně, protože netěsnostmi může do konstrukce proudit teplý vlhký vzduch a po ochlazení v ní kondenzovat.
Tepelná izolace omezuje zimní úniky tepla a v létě zpomaluje přehřívání podkroví. Samotná tloušťka však nestačí. Výsledek ovlivňují tepelné mosty v místech krokví, návaznosti kolem střešních oken a komínů i kvalita napojení fólií. Pojistná hydroizolace zachytává vodu nebo navátý sníh, které mohou proniknout pod krytinu, a odvádí je směrem k okapu. Větrací mezera pod krytinou zase umožňuje proudění vzduchu od okapu k hřebeni, čímž pomáhá odvádět vlhkost a v létě také část nahromaděného tepla.
Podle uspořádání vrstev se střechy označují jako jednoplášťové, dvouplášťové nebo víceplášťové. Jednoplášťové řešení nemá souvislou větranou vzduchovou mezeru a běžně se používá například u plochých, vegetačních či pochozích střech. Dvouplášťová skladba obsahuje jednu větranou mezeru, zatímco tříplášťová dvě. Neplatí však, že více mezer automaticky znamená kvalitnější střechu. Rozhodující je stavebněfyzikálně správný návrh, funkční přívod a odvod vzduchu i pečlivé provedení všech detailů.
Sklon střechy určuje možnosti krytiny
Jakmile jsou vyřešeny nosná konstrukce a skladba pláště, přichází na řadu krytina. Základním vodítkem je sklon střechy, který ovlivňuje rychlost odtoku vody i riziko jejího zafoukání pod jednotlivé prvky. Ploché střechy mívají sklon přibližně do 10 stupňů, šikmé od 10 do 45 stupňů a strmé od 45 do 90 stupňů. Hranice jsou orientační; vždy je třeba respektovat bezpečný sklon konkrétní krytiny stanovený výrobcem a případná doplňková opatření.
Šikmé střechy mohou být sedlové, valbové, polovalbové, stanové, mansardové, pultové nebo pilové. Členitější tvar přináší více úžlabí, nároží, prostupů a napojení, tedy míst, kde roste náročnost montáže i riziko poruch. Při výběru krytiny je proto důležitá nejen její plošná cena, ale také spotřeba doplňků, množství odpadu a pracnost detailů. Současně je vhodné zohlednit architekturu domu, charakter okolní zástavby a případné místní regulativy.
Mezi tradiční těžší krytiny patří pálené a betonové tašky. Nabízejí širokou škálu tvarů, barev a povrchových úprav, dlouhou životnost a dobré akustické vlastnosti. Vyžadují však odpovídající únosnost krovu. Jejich výhodou jsou menší jednotlivé formáty, které se dobře přizpůsobují členitým střechám a umožňují lokální výměnu poškozeného kusu. Konkrétní minimální sklon a způsob upevnění se liší podle modelu, oblasti a expozice stavby.
Plechové krytiny představují lehčí alternativu, vhodnou také pro řadu rekonstrukcí. Hliník vyniká nízkou hmotností, korozní odolností a tvárností. Ocelové krytiny chrání před korozí zinková a povrchová vrstva, jejichž kvalita významně ovlivňuje životnost. Měď a titanzinek přirozeně vytvářejí ochrannou patinu, ale patří k dražším řešením. Plech se dodává ve velkoformátových pásech i jako menší šablony imitující tašky. Vedle správné montáže je důležité vyřešit dilataci, kotvení, odvod kondenzátu a akustiku při dešti.
