Vnitřní kanalizace HT
Krátká a přímá trasa funguje nejlépe
Základním pravidlem je vést připojovací potrubí co nejkratší a pokud možno přímou trasou. Každé koleno zvyšuje hydraulický odpor a vytváří místo, kde se mohou zachytávat nečistoty. Zvlášť nevhodné jsou prudké změny směru u potrubí odvádějícího vodu s tuky, vlasy nebo pevnými nečistotami. Pokud je změna směru nevyhnutelná, bývá z provozního hlediska výhodnější použít plynulejší řešení složené z tvarovek s menším úhlem než jeden ostrý ohyb.
Stejně důležitý je podélný sklon. Příliš malý sklon vede k pomalému proudění a usazování nečistot, zatímco nepřiměřeně velký sklon není automaticky lepší. Voda může odtéct rychleji než pevné složky a potrubí je nedokáže dostatečně unášet. Konkrétní hodnotu je nutné určit podle druhu zařizovacího předmětu, průměru a délky potrubí i způsobu napojení. Trasa má být provedena souvisle, bez protispádu a lokálních prohlubní, v nichž by zůstávala voda.
Při návrhu je nutné počítat také s přístupem pro čištění. Kritická místa není vhodné bez rozmyslu zazdít nebo zakrýt konstrukcí, kterou nelze rozebrat. Potrubí se obvykle vede v instalačních předstěnách, příčkách, šachtách nebo v dostatečně hlubokých drážkách, pokud jejich provedení neoslabí stavební konstrukci. Současně se koordinuje s vodovodem, vytápěním, elektroinstalací a vzduchotechnikou. Včasná koordinace zabrání improvizovaným ohybům, změnám sklonu i kolizím při montáži.
Průměr potrubí musí odpovídat skutečnému provozu
Jmenovitá světlost se neurčuje pouze podle velikosti vývodu ze zařizovacího předmětu. Rozhoduje množství a charakter odváděné vody, délka trasy, počet tvarovek i to, zda je do jednoho potrubí připojeno více zařízení. Menší průměr může omezit průtok a urychlit zanášení, ale ani zbytečně předimenzované potrubí není ideální. Při malém průtoku v něm voda dosahuje nižší hloubky a rychlosti, takže se omezuje samočisticí schopnost.
Zvláštní pozornost vyžaduje WC, jehož připojovací potrubí odvádí kromě vody také pevné látky a papír. Musí mít odpovídající světlost, vhodně řešené oblouky a co nejkratší cestu ke stoupačce. Napojení dalších předmětů do stejné větve musí respektovat směr proudění a nesmí podporovat zpětné zatékání. U umyvadel, dřezů, van nebo sprch se zase častěji řeší usazování vlasů, mýdla a tuků, které postupně zmenšují průtočný profil.
Důležité je také napojení připojovacího potrubí na odpadní stoupačku. Nevhodný úhel nebo poloha odbočky může způsobovat tlakové rázy, hlučnost a ovlivňování sousedních zápachových uzávěrek. Voda proudící stoupačkou s sebou strhává vzduch a v potrubí vytváří přetlakové i podtlakové oblasti. Návrh proto musí posuzovat kanalizaci jako propojený systém, nikoli jako soubor samostatných vývodů.
Nejčastěji se používají plastové kanalizační trubky a tvarovky určené pro vnitřní instalace, typicky systémy z PP, PE nebo PVC podle konkrétního způsobu spojování a požadavků stavby. Jednotlivé součásti mají tvořit kompatibilní systém. Při rekonstrukcích se lze setkat také s litinou, na kterou je nutné navázat vhodnou přechodkou. Improvizované kombinování neodpovídajících dílů zvyšuje riziko netěsnosti, deformace a poruchy spoje.
Zápachová uzávěrka potřebuje ochranu před podtlakem
Sifon brání průniku kanalizačních plynů díky vrstvě vody, která vytváří zápachovou uzávěrku. Při prudkém odtoku však může v nevětraném připojovacím potrubí vzniknout podtlak a část vody ze sifonu odsát. Typickým varováním je hlasité bublání po vypuštění umyvadla, vany nebo WC. Pokud se uzávěrka vyprázdní úplně nebo její hladina výrazně klesne, pachy získají volnou cestu do místnosti.
Riziko roste s délkou potrubí, nedostatečnou světlostí, velkým počtem kolen a nevhodným napojením. Problém může zhoršit i částečné ucpání, protože zmenšený průřez mění proudění vody a vzduchu. U běžných krátkých přípojek zpravidla postačí správné dimenzování a vedení. Pokud ovšem nelze dodržet podmínky pro nevětranou přípojku, přichází v úvahu větrání potrubí nebo jiné odborně navržené řešení. Přivzdušňovací ventil nelze používat jako univerzální náhradu bez posouzení umístění, přístupnosti a provozních podmínek.
Kvalitu provedení ovlivňují také zdánlivé montážní detaily. Hrdlové spoje musí být čisté, správně zasunuté a opatřené nepoškozeným těsněním. Potrubí potřebuje vhodné kotvení, které udrží sklon a zároveň umožní délkovou roztažnost materiálu. Objímky nesmějí trubku deformovat ani přenášet nadměrné vibrace do konstrukce. Prostupy stěnami a stropy se řeší s ohledem na požární bezpečnost, akustiku i stavební pohyby.
Hluk je důležitý zejména v blízkosti ložnic a obytných místností. Vedení pod jejich stropem nebo těsně za lehkou příčkou může být rušivé, i když je kanalizace hydraulicky funkční. Pomáhá vhodné trasování, akusticky účinný potrubní systém, pružné kotvení a správně navržené opláštění instalační šachty. Izolace však nesmí zakrýt netěsné spoje ani znemožnit kontrolu míst, která mají zůstat přístupná.
